Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

Ze života mého bratra, krále vzduchu.

ze_zivota_PB_1930_1

František Malkovský narodil se 1897 v Bystřici u Benešova, kde byl jeho otec četnickým strážmistrem. Do obecné školy chodil v Maršovicích. Odtud šel do Prahy na malostranskou reálku. Sotvaže udělal maturitu, musel na vojnu. Bojoval na italské frontě; roku 1917 byl poslán na frontu ruskou a tam byl také u Brodců raněn. Své zraněni si léčil v benešovské nemocnici. Když se vystonal, byl jmenován velitelem útočného oddílu v Albánii. Tam jej zastihl převrat. Ke konci listopadu 1918 se vrátil domů a hned začal pokračovati ve svých studiích na české technice v Praze. Při tom zůstával i nadále v armádě. Svá studia dokončil roku 1922. Zúčastnil se bojů na Slovensku proti Maďarům. Roku 1921 byl v kursu pro letecké pozorovatele. Vyšel z něho s výborným prospěchem. Rok nato prodělal výcvik pro piloty a 1922 stal se pilotem dvousedadlových letounů. A od té doby začala jeho velká a trvalá práce na zdokonalováni jeho pilotního výcviku. 1925 dokončil svůj pilotní výcvik stíhací — toto vrcholné letecké posvěceni — a 1927 prodělal i výcvik v nočním létání. Léta 1927 až 1930 jsou vyvrcholením jeho leteckého umění.

Roku 1925 jest jedním z členů posádky, která za vedení generála Čečka — jeho osobního přítele — navštěvuje Polsko. V srpnu 1927 se zúčastnil leteckého závodu v Curychu, kde vzbuzuje všeobecnou pozornost svým dokonalým ovládáním letounu Avie B-H-22. V říjnu nato je už vyslán jako první československý rozhodčí na velký zápas světových letců Dorotea a Fieselera. V  dubnu 1928 propaguje československé letectví na letounu Avia B-H-11 a navštěvuje města Curych, Thun, Basilej, Lausanne a Neuchatel. Jeho propagační let setkává se s velikým nadšením a jeho letoun je nazýván klenotem vzduchu pro své skvělé ovládání. Roku 1929 předvádí svoji akrobacii před forem celé Francie, shromážděné ve Vincennes. Tento jakýsi předběžný závod o titul krále vzduchu udivil řadu vynikajících technických znalců francouzských i anglických, kteří byli tenkrát přítomni. Po příletu z Francie odjíždí zanedlouho do Jugoslávie, aby zde na neutrální půdě bojoval o titul evropského krále vzduchu s  Francouzem Dorotem. Po předvedeni své závodní akrobatické sestavy jest jednomyslně prohlášen za krále vzduchu. Dosavadní král vzduchu Francie, Dorot, je přemožen.

Zbývá Fieseler — a tohoto poráží v Řecku v Athénách — kde v rozhodčí komisi zasedá Dorot. Po těchto velikých úspěších odevzdává mu vojenská správa jeden letoun BN-21, aby si jej upravil ke svým novým akrobatickým evolucím. Rudě natřený letoun spatřujeme pak na všech jeho závodech. Armádní závody v Praze přinášejí letounu a i jeho pilotu nový název: rudý ďábel. Roku 1929 zúčastňuje se na letadle Jupiterovi závodů kolem Malé dohody. Závod však končí velikou, ale pro něho šťastnou havárii ve strašné větrné smršti u Borové u Poličky, kde tragickou smrtí hyne jeho milý druh, kapitán Soukup. Vzpomínám si, s jakou bolestí dívá se na Soukupovo roztříštěné letadlo a na kamarádovo mrtvé tělo, jak se mu slzy derou do očí, a stále slyším bratrova slova: "Soukupe, nejsi poslední, který takto umírá!" Po té poráží v Mariánských Lázních říšského Němce Stöhra a Pražané naposled spatřují jeho umění v září 1929 na sletu afilovaných aeroklubů na pražském letišti.

25. května letošního roku vystupuje se svojí "mašinou" a svou nově upravenou závodní sestavou na letišti v Brně. Jeho odvážné výkony budí úžas i nadšení. Jeho uměni je na vrcholu. A potom následuje nešťastný Hod Boži svatodušní. Loučím se s nim den před tím a přeji mu jako vždy "letu zdar!". Tiskneme si ruce; kdož věděl, že naposled! Za krásného letního rána startuje na pražském letišti, aby v půl 5. hod. odpol. předvedl svoji závodní sestavu, sestavu světového mistra a krále vzduchu, na letišti v Karlových Varech. Zástupy diváků trnou hrůzou nad jeho šíleně odvážnými výkony. Král vzduchu končí svoji sestavu; ještě jedna vývrtka z letu na zádech. Stoupá ve 400 m, obrací stroj kolečky vzhůru a staví jej na hlavu a za tichých zvuků Valentinova posledního tanga klesá — jedna vývrtka — druhá — třetí — stroj se náhle řítí prudkým letem k zemi — temné zaduněni — a zelené jeteliště karlovarského letiště barví se krví. Červený ďábel leží hluboko zaryt v zemi — a z něho vynášejí již jen trosky toho, co tolik milovalo život, co tak rádo bojovalo za dobrou českou pověst.

V roce 1930 měl se bratr zúčastniti velkých leteckých slavností v Belgii, ve Francii, závodů turistických letadel kolem Evropy, závodů kolem Malé dohody, a  měl podniknouti propagační let do Japonska. Bohužel - dolítal na karlovarském letišti. Osud přerval jeho dráhu —. Zbývá jen vzpomínka na něho, v duších těch, kteří jej měli tolik rádi — v duších jeho dvou bratrů a jeho zdrcených rodičů. Národu zemřel representant, ale nám zemřel předobrý bratr a syn. Tolik se těšil na svého bratra z Ameriky, kterého měl spatřiti po dlouhých čtyřech a  půl roku, ale kterého už neuviděl.

Za svá vítězství obdržel čestné vyznamenání francouzské, jugoslávské, řecké, estonské, litevské, rumunské, polské, švýcarské, italské, byl majitelem polského záslužného kříže, rytířem rumunské hvězdy a měl mu být udělen i řád Svaté Sávy a Čestné legie.

Bratr měl vždycky rád děti a děti měly rády opět jeho. Míval pokaždé velikou radost, když se na letišti některé k němu hlásilo. Také v Karlových Varech si popovídal s maličkým děvčátkem, dal mu svoji visitku, stiskl mu ručku a  podíval se mu pěkně do očí.

To byl jeho — poslední pohled — pohled do oči nevinného dítěte.

A. Malkovský

Pod Blaníkem 1/1930

Vlastivědný sborník školního okresu benešovského

Zpět