Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

Pamětní deska Malkovskému?

LaK1990_8

"… Dnes hledíme na kroužící letadla se vzrůstající důvěrou, majíce dokonce dojem větší dokonalosti tohoto mechanického tetu nežli letu ptačího... Tento poznatek se zvláště hodí na vynikajícího československého letce štábního kapitána Malkovského, který letadfu ukládá dříve nemožného položení letem po křídle, letem obráceně, a to bez časových limitů, neboť disponuje spalovacím zařízením, které zajišťuje normální zásobení motoru palivem bez ohledu na polohu letadla. Malkovský skvělým způsobem předváděl obrácené přemety, o  kterých se tvrdilo, že jsou výhradní specialitou říšskoněmeckého ietce Fieselera …"

Tak komentoval Le Petit Parisien z 15. května 1929 vystoupení Františka Malkovského na letišti Vincennes u Paříže, kam se o svatodušních svátcích 1929 sletěla evropská akrobatická elita. Vystoupení o to cennější, že jím skvělým způsobem představil řadovou stíhací Avii BH-33, i když pro akrobacii měl ,,v ruce" nejvíce typ BH-21. Na tom si jemností a přesností létání předváděných figur vysloužil pověst mistra a obávaného soupeře. S nim také 28. června 1928 předvedl hned tři obrácené přemety za sebou. Dlouho se myslelo, že jako druhý pilot na světě — to ještě ani Malkovský, ani Gerhard Fieseler nevěděli, že je za mořem předebéhl Američan Jimmy Doolittle.

Druhý nebo třetí, to je konečné jedno. Nic to neubírá na umění prvního československého krále vzduchu. Fakt, Že si ho po Curychu 1927 vybrali Francouz Marcel Doret a Němec Fieseler jako jednoho z tří rozhodčích pro odvetu v Berlíně "mluví" dodnes za všechna další slova (zvítězil Doret).

A tak se rok za rokem Malkovský stával pojmem. Pokud chyběl na některém leteckém dnu, byl jeho program považován za "neplnokrevný". Totéž platilo o  akrobatických soutěžích. Bylo tedy úplnou samozřejmostí, že se objevil v  červnu 1930 i na mezinárodním mítinku v Karlových Varech. Zvítězil. Tečkou krále pak měla být jeho exhibice na "Rudém ďáblu", na červené Avii BH-21-96. Všem se tajil dech stejně, jako koncem května na velkém leteckém dnu v Brně nebo předtím ve Francii, Švýcarsku, Polsku či Jugoslávii. Dole ti zasvěcenější dokonce vyprávěli o tom, jak při významných výročích akrobati s osvětleným letounem nad noční Prahou. Tentokrát se však namísto obvyklého triumfálního přistáni tříští jeho letoun o zem. Je 8. června 1930 a štábní kapitán, polní pilot a technik ing. c. František Malkovský končí ve třiatřiceti létech (narodil se 5. 12. 1897) svůj život…

Co Malkovského přivedlo k létáni dnes pořádně nevíme. Skutečností je, že byl jako student pražského Českého vysokého učení technického povolán v první světové válce do armády. Po návratu z albánské fronty se hlásil nejen znovu na studia, ale i do tvořící se československé armády. V ní, jako příslušník druhého leteckého pluku v Olomouci, absolvoval v roce 1920 pozorovatelský kurs a roku 1922 pilotní školu. Významným pro něho (a jak se později ukázalo i celé čs. letectví) byl 9. červen 1922 — den, v némž uskutečnil první samostatný let.

Pro svůj talent i píli se už po roce stal učitelem létání. A pro stejné vlastnosti byl roku 1924 vyslán "na zkušenou" do kolébky evropského letectví, do Francie. Zde absolvoval nejen kurs střelby a bombardování z letounu, ale i noční výcvik. Doma ho po návratu čekala opět tvrdá práce kantora i stíhače, při níž se stačil ještě zabývat fotogrammetrií i soutěžní akrobacii. V rámci nácviku na ní laboroval dokonce i s plochou vývrtkou, kterou nakonec soutěžně poprvé předvedl až v roce 1960 na I. oficiálním mistrovství světa ing. Ladislav Bezák. Navíc úspěšně předváděl výrobky čs. leteckého průmyslu v cizině a  absolvoval dokonce i závod kolem Malé dohody a Polska. A ještě zastupoval československo v Mezinárodni letecké federaci (FAI). — Jak nadějná životni cesta, příklad pro nastupující leteckou generaci Nováka, Širokého, Hubáčka a  další, jak náhlý a tragický její konec!

Letos tomu je plných šedesát let, co rodák z Bystřice u Benešova, letecký fenomén František Malkovský vzlétl naposledy. Členové aeroklubu v Karlových Varech i někteří pracovníci ČSA se už před léty chopili myšlenky naší redakce: pamětní deskou připomenout všem, kteří procházejí letištní halou jako vstupní branou do lázní, tohoto prvního československého krále vzduchu. Když už se zdálo, že by se našly finanční prostředky (mluvili jsme o tom i na městském národním výboru), nakupila se před realizátory spousta formalit. Tou největší byla "prověrka" Malkovského až do x-tého kolena. Našli se však i tací, kteří v  tom viděli glorifikaci naší armády předmnichovské republiky. (Ostatně, ze stejných důvodů "zmizel" z našich stránek i nenahraditelný Krumbachův seriál "Československá křídla".) To všechno je snad už definitivné za námi. Takže jde o ty finance a práci kolem. Je mi jasné, že v aeroklubech i jinde teď mají starosti nad hlavu. Je to však asi to nejmenší, co pro památku a připomínku tohoto letce můžeme udělat (jinde ve světě se létají memoriály a jména takovýchto osobností nesou aerokluby apod.). A pokud by krátký, výstižný text na pamětní desce nebyl jen v češtině, oživilo by se jméno tohoto Československého akrobata i za hranicemi země, kterou tolikrát obdivoval z  kabiny letounů a měl tak rád…

Jan F. Šára

Letectví a kosmonautika 1990, č. 8

Zpět